Už si to konečně uvědom... zodpovídáš za své činy... už nejsi to malé dítko u maminčiny sukně... už je ti 15 let... Tyto věty slyším čím dál častěji. Před měsícem mi bylo 15 "A co jsem za tyto roky stihla??? Nic." Všichni se na mě vykašlali a já zůstala sama, jenom kvůli té jedné věci, jedné události, jednomu špatnému rozhodnutí... Kdybych mohla, změnila bych to a ty to víš, víš jak moc jsem tě milovala. Od té doby jsem se uzavřela do sebe a nikomu jsem se nemohla podívat ani do očí, celé dny a noci jsem probrečela, ale život šel dál. Já jsem se prodírala svým svědomím a vzpomínky, na všechno ostatní jsem se vykašlala, nic neměla pro mě cenu. Vždy jsem si myslela, že život je pouze nespoutaná zábava až do té chvíle. Takto jsem se užírala další čtyři měsíce. Jednou jsem šla za ním, za mým milovaným... na hřbitov. Donesla jsem mu kytici kopretin, jako vzpomínku na naše první setkání. Položila jsem ji na hrob a se srdcervoucím pláčem sem se sesunula k zemi. Už jsem nemohla dále předstírat, že jsem se s tím vyrovnala. Opodál stál chlapec s kaštanovými vlasy, snědou tváří a zelenýma očima. "Davide..."udiveně jsem koukala na neznámého kluka. Přiblížil se blíž a řekl: "Můžu ti pomoct??" Pomohl mi se zvednout a posadit na lavečku, já se mu upřeně dívala do jeho očí a nemohla jsem tomu uvěřit jsou si tak podobní.

               Viděl jsem tě tu už párkrát, ale nikdy jsem neměl odvahu tě oslovit!!" řekl upřímn

Párkrát jsme se míjeli u hřbitova, na náměstí a chvíly si povídali. Za měsíc jsme o sobě věděli všechno, všechno kromě toho co se stalo 18.11.2009. "Honzo, chci ti něco říct." odhodlala jsem se. "Víš chtěla bych ti říct za kým chodím na hřbitov," on pouze koukal a poslouchal. "O minulých prázdninách jsem se seznámila s jedním úžasným klukem, byla jsem zrovna u babičky na chatě, když jsme se potkali. Hned na první pohled jsme se do sebe zamilovali a strávili jsme spolu krásný měsíc, jednoho dne jsme leželi v trávě a dívali se na nebe poseté hvězdami. Začaly jsme se líbat a já prožila své poprvé mezi kopretinami pod rouškou noci s klukem, kterého jsem milovala... víc romantické to být nemohlo. Měsíc s měsícem se sešel a David musel odjed. Rozloučily jsme se dlouhým polibkem a slíbili si, že si budeme psát. Den po té jsem nemohla myslet na nic jiného než na něho. Ve škole to tak utíkalo a byl už konec října, 18.11. mám narozeniny a tak se kamarádky rozhodly, že to pořádně oslavíme... pozvaly i Davida. Nic mi o tom neřekly, a proto jsem mu padla hned kolem krku a dala mu velkou pusu.

 No a tu noc se to stalo. Já jako oslavenkyně jsem toho vypila nejvíc, vůbec mi to nedocházelo, když se to dělo... líbala jsem se s mým kámošem a David to viděl. Udělal velikou scénu a my se strašně pohádali, já blbá jsem ho poslala pryč. On sednul na svou motorku a odjel pryč, my slavili dál. Po půl hodině mi volalo neznámé číslo. Zvedla jsem telefon a jen poslouchala... plačící žena mi oznámila: " To jsi ty, ty za to všechno můžeš, nebýt tebe, tak by se to nestalo!!" Já se s údivem ve tváři zeptala: "Kdo to volá?? Co se stalo??" " Já jsem Davidova máma,.. volala mi z Hradecké nemocnice, David se vyboural se v zatáčce a jeho poslední slova byly: Řekněte Lence, že ji i přesto pořád miluji!! Pak zemřel." S nehybným výrazem sem upustila telefon a skácela se k zemi. Několik měsíců po tom jsem na to nemohla myslet, byla to moje vina, všichni se na mě nakonec vykašlali a já se jim nedokázala ani podívat do očí... Ale pak jsem potkala tebe... Myslela jsem si, že jsem se zbláznila, jsi naprosto podobný Davidovi."

S očekáváním jsem koukala na Honzu. Ten mě objal a chtěl mě políbit, ale já jsem nemohla. " Promiň ještě to nejde!" " Já to chápu." a s úsměvem mě přitiskl k sobě. V sobotu jsme se měly sejít na náměstí. " Ahoj." " Ahoj, pojď chci ti něco ukázat" Už se stmívalo a tak jsem byla napjatá co mě čeká. " Zavři oči a posaď se!" Usedla jsem do měkké a orosené trávy. "Můžeš je otevřít." Přede mnou držel kytici kopretin a nad hlavou jsme měly hvězdné nebe. " To je krása!" opadl ze mě ostych a cítila jsem se nádherně. Honza se ke mně naklonil a políbil mě. Já mu polibek opětovala... Začali jsme se vášnivě líbat.

Po této chvíly jsme spolu začaly chodit a věci se pomalu vraceli do normálu. K Davidovi na hrob jsme začali s Honzou chodit společně a já zase mohla žít na plno................. ♥♥♥♥♥